Můj Příběh: Cesta k Celostní Terapii

„Moje cesta k celostní terapii byla plná překážek a životních zvratů, které mě formovaly a vedly k mému současnému poslání. Začnu tím, že na mou cestu mě přivedly mé prohry, nikoliv jen úspěchy.“

"Na mou cestu mě přivedly mé prohry, nikoliv jen úspěchy."

Jako mladší jsem se vždy hnala za výkony a toužila být nejlepší. Má první prohra byla když jsem se nedostala na gymnázium, skončila jsem na střední zdravotnické škole, která mě však nakonec velmi bavila. Pamatuji si, jak jsem se šíleně bála své první praxe na interně, ale postupně jsem zjistila, že jsem skvělá v komunikaci s pacienty a v péči o ně. Zároveň jsem měla talent na diagnostiku nemocí, a dokonce jsem zvítězila v soutěžích první pomoci.

Mým snem bylo stát se lékařkou, ale ani to se mi nepodařilo. Neudělala jsem maturitu kvůli slohu, což bylo pro mě zklamáním, ale zároveň i poučením. Následně jsem neuspěla při přijímačkách na lékařskou fakultu a cítila jsem se jako největší hlupák. Rozhodla jsem se tedy pro studium sociálního práva a později jsem získala magisterský titul v právu ve veřejné správě.

Během studií jsem pracovala ve spánkové laboratoři, což byla skvělá zkušenost, ale stále mě to táhlo ke zdravotnictví. Diplomovou práci jsem věnovala povinné mlčenlivosti ve zdravotnictví. Děkan mě dokonce navrhl na cenu za diplomovou práci, což bylo pro mě obrovské překvapení, protože jsem si vždy myslela, že nejsem dobrá v psaní, přeci jenom jsem neudělal sloh, a navíc si pamatuji, jak mi v deváté třídě, řekl učitel, že já nikdy nenapíšu nic smysluplného. I když jsem cenu nevyhrála, samotná nominace byla pro mě velkým úspěchem a potvrzením, že jsem asi dobrá 😊 Jo došlo mi to až později, že to, co lidé o mě říkají hned neznamená, že taková jsem. Dnes už se nad tím jen usmívám 😊

"Co lidé o mě říkají hned neznamená, že taková jsem."

Po škole jsem se chtěla věnovat hygieně nebo epidemiologii, což se mi podařilo v době pandemie COVID-19. Zároveň jsem se začala věnovat výživové terapii, což mě přivedlo k celostní terapii díky inspiraci od pana Jelínka. Zjistila jsem, že mě zajímá nejen strava, ale i psychické a emocionální aspekty života mých klientů. Začala jsem studovat klinickou naturopatii, která pro mě kombinuje nutriční terapii, psychoterapii, bylinky a moderní medicínu. Toto studium je pro mě opravdovou vášní a neustále mě posouvá dál. Jo a nemyslete si, nebyla to láska na první pohled. Trvalo to rok než jsem se přihlásila, jelikož škola stála dost peněz a já si pořád nebyla jistá, jestli chci ještě po vysoké škole znovu studovat a navíc ještě obor, který není v ČR uznávaný. Mé rozhodnutí ke studiu přišlo až po mém nejtěžším období a to bylo období mého rozvodu. Dnes už říkám, že jsem se před třicítkou stihla vzít a i rozvést. Po rozvodu, jsem poměrně dost nepříjemně onemocněla a lékaři nedokázali najít správnou diagnózu. Slyšela jsem diagnózy typu rakovina tlustého střeva, endometrióza apod. Pamatuji si, že to byl rok pekla, kdy jsem absolutně netušila, co se mnou bude. Tato zkušenost mě ještě více utvrdila v tom, že chci pomáhat lidem v jejich nejtěžších chvílích, poskytovat jim podporu a vysvětlovat složité lékařské termíny a zprávy. Bylo to jak světlo na konci tunelu, kdy jsem si řekla, že tak jak jsem se cítila já. Taková frustrace a beznaděj, že nevíte, co vám je. Jak moc je nepříjemné, když snažíte komunikovat se zdravotním personálem a vlastně vám nikdo nic nepoví, případně jsou na vás naštvaní, že vám nestačí pouze recepis s léky.

Dnes se snažím být tou osobou, která mé klienty provází na cestě k lepšímu zdraví a pochopení jejich vlastního těla. Každý neúspěch mě naučil něco nového a dnes vím, že právě prohry jsou tím největším učitelem a zároveň vítězstvím.

A to je Můj Příběh: Cesta k Celostní Terapii